​

Znamení: Panna

Moje koníčky: Tak krom divadla určitě také kreslení, příležitostně psaní, hra na kytaru či ukulele a taky nějaký ten pohyb

 

Jak dlouho se už věnuješ divadlu a co tě na něm tolik baví?

Od jedenácti let od nástupu do dramťáku Luďka Jiříka. Baví mě na tom asi to, že se mohu vtělit do kůže jiných postav a také samozřejmě to, že tím mohu bavit jiné lidi.

​

Co byla tvoje zatím nejoblíbenější role?

Nejraději vzpomínám na Lukrécii z Drama v paláci Borgiů, ale doufám, že mě ještě nějaké stejně krásné role potkají a třeba časem ji něco převýší.

​

A máš nějakou vytouženou roličku, kterou by sis jednou moc rád zahrála?

Tak určitě mám typy rolí, co mě lákají, ale zároveň věřím, že ty opravdu dobré role si mě najdou samy.

​

Tahle otázečka na to trošičku navazuje.  Jsi spíš „komik“ nebo „tragéd“?

To je pro mne taková zapeklitá otázka. Všímám si, že ráda vyvolávám v lidech kolem mě smích a kolikrát strávím dost času nad přípravou nějaké, dá se říct, hlouposti, jen abych mohla přátelům zlepšit den. Zároveň bych ale chtěla i vyvolávat v lidech tu katarzi. Něco, co je donutí se zamyslet. Bohužel jen na to ještě nebyl ten správný prostor. A v neposlední řade vnímám to, že jako divák mám raději „vážnější“ kusy. Podle mě je odpověď někde mezi.

​

Naučila ses díky divadlu něco „neobvyklého“?

Není to sice neobvyklé, ale naučila jsem se o něco lépe komunikovat s lidmi. Taky určitě stojí za zmínku schopnost vtěsnávání několik vrstev oblečení na sebe, aby se daly rychle měnit, a bezpochyby improvizace, a to jak na jevišti, tak v zákulisí.

​

Máš nějaký herecký vzor?

Je pravda, že si občas řeknu: „Ty jo, takto hrát bych chtěla umět.“, ale vyloženě vzory nemám.